Březen 2010


Ruské federaci nejde jen o plyn (ver. 3)

3. března 2010 v 10:59 | Ján Hvat |  Ukrajina

Evropská komise v Bruselu nepotvrdila nezákonný odběr ruského plynu Ukrajinou


V posledních dnech loňského roku přišli z Moskvy dvě lakonicky, ale obsahově velmi zajímavé zprávy v souvislosti s plynovou krizí, která v lednu 2009 citelně postihla i Slovensko. V důsledku zastavení dodávek zemního plynu z Ruské federace přes Ukrajinu několik velkých slovenských průmyslových podniků byly nuceny zastavit nebo podstatné omezit svůj provoz.

Zprávy z Moskvy byly dobře načasované, aby nevzbuzovaly zvýšenou pozornost. Začnu od té, která zazněla odpoledne 31. prosince, kdy vrcholily přípravy na rozloučenou se starým a uvítání nového roku.

Oficiální představitel ruského Gazpromu Sergej Kuprianov v moskevském rozhlase Echo Moskvy 31. prosince prohlásil, že jeho koncern stáhl ze Stockholmské rozhodčího soudu žalobu proti ukrajinskému Naftohaz za porušení smlouvy tranzitu ruského plynu do zemí střední a západní Evropy v lednu 2009. Kuprianov řekl, že "my jsme vyhlásili force-magior. Všichni klienti s tím souhlasili "a zároveň jedním dechem připomněl, že ze strany evropských odběratelů ruského plynu nebyla podána Gazpromu žádná žaloba, co se týče tranzitní krize z ledna 2009 (agentury: Glavred, Ukrajinská pravda, 31. 12. 2009). To znamená asi tolik, že zastavení dodávek ruského plynu na Západ má na svědomí blíže nespecifikovaný "vyšší moc". Totiž přesně takto pojmenoval problém velvyslanec Ruské federace v ČR Alexander Udaľcov na stránkách bratislavské Pravdy 3. února 2009. Co je to tedy ta "vyšší moc"? Vždyť generální ředitel a místopředseda představenstva Gazpromu Alexander Medveděv v deníku SME (26. 1. 2009) přece tvrdil: "Řízení Ukrajiny bylo horší než zemětřesení nebo povodeň. Přestali jsme s dodávkami do ukrajinské soustavy tehdy, když jsme se přesvědčili, že plyn neproudí do Evropy. Stalo se to 7. ledna ... Máme dostatek důkazů, že krizi způsobila Ukrajina. Proto musí nést veškerou odpovědnost i důsledky ".

Odkud se tedy vzala ta "vyšší moc"?

Již v prvních dnech lednové krize německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung konstatoval, že rusko-ukrajinské plynové hašteření využívá Kreml na to, aby poškodil dobré jméno Ukrajiny v očích Západu. Její touha stát se někdy součástí EU nebo NATO měla být pohřbena nebo alespoň citelně oslabena. Po operaci "přinucení k míru" Gruzie v srpnu 2008, Kyjev v lednu 2009 také dostal z Moskvy novoroční dárek "družby".

Na mediální diskreditaci Ukrajiny jako nespolehlivého tranzitéra plynu Kreml najal jednu z největších světových PR agentur Omnicom a její bruselskou pobočku GPlus Europe (SME 10. 1. 2009).

Zdá se, že Moskva měla úspěch především na Slovensku. Naši vedoucí politici komentovali situaci jako sehraný pěvecký sbor.

Nechme však stranou tvrzení "odborníka" v otázkách zahraniční politiky a národnostních menšin, předsedy SNS Jána Sloty, který již 8. ledna prohlásil, že "jednoznačným viníkem je Ukrajina, která si v rámci této plynové krize léčí vlastní hospodářské problémy na úkor jiných zemí". O několik dní později místopředseda vlády Dušan Čaplovič prohlásil: "Příčinu krize vidím především v tranzitu přes Ukrajinu ... Neviňme z nejhoršího Rusko" (SME 13. 1. 2009). O další dva dny například předseda vlády Slovenské republiky Robert Fico po návratu z krátké lednové návštěvy Kyjeva a Moskvy odpovědnost za přerušení dodávek ruského plynu na Slovensko uvalil také na Ukrajinu. Jako obdivovatel Putinovy "řízené demokracie" Fico během pobytu v Moskvě v listopadu loňského roku ještě jednou zopakoval své přesvědčení: "Já vždy, na všech úrovních, tedy i v EU, nejvyšší oceňuji postoj Ruska během (lednovém) plynové války, která je nejvýhodnějším způsobem lišila od pozice Ukrajiny. "(Ukrajinská pravda 16. 11. 2009).

Zatímco Evropská komise v Bruselu nepotvrdila nezákonný odběr ruského plynu Ukrajinou, Slovenská vrcholní činitelé pokračovali ve spisech o nedůvěryhodnosti Kyjeva. Dva dny poté, co komisař EU v oblasti energetiky Andris Piebahls prohlásil, že neexistují žádné důkazy o tom, že by Ukrajina po 31. prosinci 2009 není sankciováno způsobem odbírala na svém území ruský plyn určený pro státy Evropské unie, prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič si dovolil poznámku, že Ukrajina, pokud bude chtít být členem EU, bude muset splnit v ní platné kritéria odpovědnosti a důvěryhodnosti, ale "ve scénáři k plynu (Ukrajina) důvěryhodná nebyla "(Pravda 22. 1. 2009). Jenže v Bruselu mají své mínění o důvěryhodnosti člena EU - Slovenska, zejména po posledních skandálech s "nástenkovým" tendrem a prodejem povolenek určité garážových firmě.

A teď ještě jedna zpráva, tedy ta první zpráva, která přišla z Moskvy před tím, než byla odvolána žaloba Gazpromu na ukrajinský Naftohaz.

Dne 28. prosince předseda Sčotnoj Palaty Ruské federace (na Slovensku tyto povinnosti plní Nejvyšší kontrolní úřad SR) Sergej Stepašin prohlásil, že během plynové krize v lednu 2009 "žádná bezprostřední krádež (plynu) nebyla zjištěna. Ukrajina nekradla plyn z plynového potrubí "(rosbalt.ru./2009/12/28/701143.html).

Z toho plyne určité ponaučení. Obrovské úsilí Moskvy zdiskreditovat Ukrajinu v očích Evropské unie jako nespolehlivého tranzitéra plynu a v budoucnu možná i člena EU ztroskotalo. Bohužel, slovenšti politici, do určité míry stále zaslepeni vírou ve velkého bratra na východě, sedli na lep protiukrajinské informační válce Kremlu. Svědčí o tom nevyvážené poznámky a komentáře premiéra, vicepremiéra, prezidenta Slovenské republiky a dalších politiků na adresu "nespolehlivých" Ukrajiny.

Jak se cítí nyní, tedy poté, co dostali poučení z krizového vývoje bezprostředně z Moskvy? Zda se budou snažit odbourávat nedůvěru, která možná vznikla ze strany Kyjeva vůči Praze? Vždyť je Ukrajina největším sousedem Slovenska, je zde obrovský prostor na export domácích výrobků.

Přední slovenský analytik, vynikající znalec poměrů v Ukrajině a Ruské federaci Alexander Duleba, už před deseti lety ve své knize Ukrajina a Slovensko. Geopolitické charakteristiky vývoje a mezinárodní postavení Ukrajiny. Implikace pro Slovensko, psal, že v budoucnu si Slovensko nebude moci dovolit to, co v dosavadní etapě, ignorovat Ukrajinskou republiku, jejíž strategický význam v mezinárodních vztazích vůbec nemá jen středoevropský rozměr. Politolog Duleba vybízí, aby se Ukrajinská republika stala "předmětem systematického odborného zájmu slovenské odborníky i společenských pracovišť".

Doposud se to nestalo. Svědčí o tom velmi neprofesionální, jednostranné, dokonce znevažující vyjádření vedoucích slovenské politiky na adresu Ukrajiny v souvislosti s plynovou krizí z ledna loňského roku.

Ján Hvat, publicista

Zdroj: http://hnonline.sk/nazory/c1-39881490-doveryhodnost-slovenskych-politikov-pocas-plynovej-krizy